Jakub Šrom
Novinky | Jakub Šrom
Tréninkový deník pro rok 2018 ke stažení
vloženo 4.11. 11:49
V sekci Moje tvorba jsem zveřejnil novou verzi tréninkového deníku pro následující sezónu 2018. Pokud začínáte sezónu od listopadu, doporučuji začít týdnem od 30.10. Končit pak budete příští rok 4.11. Od předchozí verze se neprovedly žádné razantní změny. Deník byl aktualizovný pro sezónu 2018. Pokud byste měli nějaké nápady na zlepšení, úpravu, přidání dalších věcí atd. tak mě kontaktujte. Zatím to vypadá, že jsem vyčerpal možnosti excelu pro využití tréninkového deníku. Případné dotazy uvítám.
Pohár přátelství 2017
vloženo 11.10. 10:28
Poslední závody roku v Řevnici uzavřely národní žebříček. Dvoumetr byl zároveň pro některé kategorie i závod MČR. Zazávodit si přijeli i pretekáři ze Slovenska. Tentokrát na nás nečekaly závratné kopce, ani zákeřná stavba tratí, i když na zabušené dohledávce se ztratit dalo (což se mně i podařilo). Škoda jen typické absence mnoha elitních běžců, kteří buď dávají přednost závodům OB (mimochodem Jakub Oma a Karel Fučík vyhráli své kategorie na MČR v klasice v OB), nebo si dávají pauzu. Ale bylo to hezké zakončení sezóny na národní úrovni. Akademiky ještě čekají dvě MČR tento víkend. Výsledky.
V juniorkách, juniorech a ženách nenechali leadeři skulinku pro soupeře a jak do posledních závodů nastupovali, tak i tak skončili. Juniorky vyhrála Justýna Bouchalová, ženy Lucka Zachová, juniory Martin Kinc. Jediná změna byla u nás v mužích, kdy jsem se z prvního místa propadl na třetí kvůli neabsolvování dvoumetru. Musel jsem v sobotu do školy. Ona ta vejška někdy zase taková pohoda není :D. Nemohl jsem tak přidal druhý titul z klasiky, ani body do NŽ, které jsem nutně potřeboval, abych mohl o prvenství bojovat. O něj bojoval Karel Fučík s Ondrou Šimáčkem a protože Ondru Karel v obou závodech porazil, titul jde opět jako už po snad 15 let buď ke Karlovi nebo Kubovi Omovi. Kuba letos skončil až devátý po loňském prvním místě.
MČR na klasikách(ce)
vloženo 18.9. 22:57
Přimda u Rozvadova uvítala závodníky na MČR na klasikách. Běželo se na stejných mapách, jako klasiky na ME v Česku v roce 2015. Pásma byly rozděleny půl na půl, hlavní kategorie běžely jako první osmdesátku. Elitní kategorie měly tratě tak akorát dlouhé, pro veterány a juniory už byl závod náročnější a časy měli přes sedmdesát minut. Když už klasika, tak pořádná. Stejně tak měly hodně náročný dvoumetr zbylé kategorie. Mapa před závodem vypadala opravdu pestře a složitě, ale v lese všechno sedělo a bylo přehledné. Cheb zkouší na dvoumetru v ostrém provozu nové antény, které opět mají nějaké výhody i nevýhody, takže zjednodušeně řečeno si mnohdy vlny dělají co chtějí. Žádná novinka. Jen je potřeba se adaptovat, protože tyto antény mají svá specifika, stejně jako zkřížené dipóly. Druhý závodní den bohužel selhala technika a pětka na dvoumetru nevysílala cca 20 minut. Po protestech byl závod v tomto pásmu pro většinu kategorií zrušen a bude nahrazen na Poháru přátelství za čtrnáct dní. První závod se mi v né moc silné konkurenci podařilo vyhrát. Dvoumetr jsem měl taky dobře rozběhnutý, ale potom, když jsem měl jít na pětku, tak zrovna přestala vysílat, což mě, jak jistě chápete, trošku zbrzdilo. Ale i tak to nebyl špatný závod. Stránky závodu MČR, výsledky.
EC ARDF 2017 Lithuania
aktualizováno 23.9. 16:27 CEST

Medailová statistika:

1. Česko 55 (20-20-15)
2. Rusko 45 (16-13-16)
3. Ukrajina 34 (9-13-12)
4. Litva 16 (3-6-7)
5. Bělorusko 6 (3-2-1)
6. Slovensko 6 (3-1-2)
7. Estonsko 4 (3-1-0)
8. Švédsko 4 (3-0-1)
9. Kazachstán 4 (2-1-1)
10. Německo 8 (1-3-4)
11. Maďarsko 6 (1-3-2)
12. Bulharsko 4 (1-2-1)
13. Polsko 2 (1-0-1)
14. Nizozemsko 1 (0-1-0)
14. Švýcarsko 1 (0-1-0)
16. Rumunsko 1 (0-0-1)

5.9. FOXORING - výsledky, mezičasy, mapa, fotky, sestřih dne
6.9. SPRINT - výsledky, mezičasy, mapa, fotky, sestřih dne
7.9. KLASIKA I - výsledky, mapa 80m-elite, mapa 2m veteráni, fotky, sestřih dne
9.9. KLASIKA II - výsledky, mapa

Fotky: od Nečíka, od rozhodčího, od rozhodčího 2, od Němců
Články: na ardf.cz, Míra Vlach



Šance tu vždycky je


Po MS v Bulharsku jsem chtěl po tréninkové pauze navázat na trénink, zvýšit objemy, domyslet detaily přípravy, abych mohl konkurovat nejrychlejším běžcům. Předtím jsem se ale na Akademickém MČR na podzim před závodem rozklusával po poli a při odrazu jsem pravděpodobně stál na ostrém šutru a při napnutí prstů u nohy mě zabolelo u kloubu palce. Závody jsem odběhal, protože jsem si myslel, že to mám jen trochu naražené, ale po nich jsem nemohl ani chodit. Následující měsíce jsem nemohl běhat, protože mě při odrazu a napnutí šlach u tohoto kloubu bolelo. Bohužel jsem tak nenavázal na předchozí trénink a opět jsem za těch pět měsíců ztratil fyzičku. V březnu už začalo být po dlouhé zimě trochu teplo, začal jsem jezdit na kole a v dubnu jsem už začínal s objemy. Ostatní už chodili na dráhu, já jsem začal trénovat. Zkusil jsem vložit všechny vědomosti a možnosti regenerace do přípravy. Bohužel, čas se dohnat nedá, proto jsem všechny tréninkové fáze musel zkrátit, abych byl co nejlépe připraven na nominační závody na pětidenkách a na konci července. Necelé 4 měsíce na přípravu. Dá se to, ale musí všechno klapnout. S objemy jsem začínal na 13,6 kilometrech a postupně za 30 dní navýšil na 20 kilometrů. Poté bohužel začaly závody a já na nich potřeboval trénovat techniku, tudíž fyzická příprava dostávala od té technické na zadek.
První nominačky jsme všichni nějak odběhli a začalo se vytvářet pořadí. Po čtyřech závodech ale nic není jasné. Před dalšími dvěma na pětidenkách se zranil Martin Šimáček, který je první rok v mužích. Asi nějaké prokletí prvního roku v této kategorii. Ze hry už byl i Hamák a téměř jistě i Voráček s Lněničkou. Zbývalo nás pět. Vypadalo to, že Šimáček O. už ztrácí na první čtyřku, ale dvěma vítězstvími se opět dostal do hry. Poslední závod měl rozhodnout, každé umístění se počítalo. Fučík měl jistotu vítězství v NŽ, Omu už mohl předstihnout jen Šimáček, jen pokud by vyhrál. Já nemohl ohrozit 3. Šimáčka, ale mohl jsem ohrozit 4. Hikla a sice, že bych já vyhrál a on byl čtvrtý. Hikl mohl snadno zdolat Šimáčka, ale nejjistější by bylo vítězství. Zdá se to komplikované? V podstatě čtyři jsme potřebovali vyhrát pro to, abychom si zajistili nominaci. Výsledky nakonec dopadly takto: 1. Fučík, 2. já, 3. Oma, 4. Hikl. Sečteno podtrženo, žádný z nás nedokázal změnit pořadí, jen se přiblížit na dosah druhým co se týče bodů. O 14 sekund mně unikla nominace. Zdálo by se všechno ztraceno. Ale s něčím nikdo nepočítal. Že se Fučíci vzdají oba nominace.
Ještě ten den mi bylo řečeno, abych natrénoval mapu, co to půjde. Kvůli pozdní přípravě jsem nestihl závody v OB v zimě a na jaře a raději jsem se připravoval na klasiky a sprint. Vše jsem vsázel na nominaci na tyto tři disciplíny a foxoring je pouze jeden závod z deseti, takže jsem ho obětoval. Bohužel jsem moji nejslabší disciplínu musel nyní běžet na ME.
Zbýval měsíc. Odjeli jsme na závody do Litvy, abychom si osahali terén. Poté jsem měl týden na závěr fyzické přípravy. Následovalo patnáctidenní soustředění, kde byl důraz kladen na technickou přípravu. Po většinou jsem běhal OB, foxoring nebo osmdsátku s kontrolama na mapě (+ 5 kontrol přidaných), abych se co nejvíc sžil s foxoringem. Klasiky jsem vůbec neběhal. Za tři dny po soustředění jsme odjeli jako první skupina do dějiště ME.
Vlastně jsem tu ani neměl být, pokud by vše dopadlo podle nominačního žebříčku. Dokonce jsem i cítil, že to letos není ono. Ani u sprintů, které mně dřív šli velmi slušně, jsem letos cítil, že vůbec neprobíhají tak, jak bych chtěl. Bohužel jsem se musel smířit s tím, že na foxoringu jsem na 95% bez šance na slušný výsledek vzhledem ke konkurenci a faktu, že těm lepším navíc vyhovuje místní litevský terén. Cíl byl první desítka. Ovšem ve sprintu jsem měl ambice velké, protože nezávodím jen proto, abych závodil. Baví mě vyhrávat a za vítězství bych považoval individuální medaili. Tréninkový kemp skončil. Všechno tak nějak jelo, bylo včas a ok. Ubytovat se přijeli poslední závodníci, což znamenalo, že mistrovství je tu.
Moc dobře se mi před foxoringem nespalo. Ještě že předchozí dny jsem naspal i 9 hodin za noc. Přesně jsem věděl, co chci ráno snídat. Zrovna ale u oné potraviny nebyla 100% šance, že ji naleznu v tom stavu, v jakém bych chtěl, protože kuchaři dělají různé modifikace potravin každý den, ať už jde o vajíčka, párky, omelety nebo moje cílené těstoviny. Ty byly bohužel zamíchané s nějakou směsí, ale nebylo to zase tak hrozný. Dojeli jsme podle plánu na místo foxoringu. Všechno sedělo. Vytáhl jsem mapu, 15 minut do ní zíral a začal jsem se rozcvičovat. Všechno rychle uteklo a já stál před voláním na start s tím, že nohy dělají, co jsem chtěl, aby dělaly. Teď ještě hlava.... Rozhodčí kvůli sedmdesátníkům prodloužili čas pro příchod na start, takže jsme u volacího stanu čekali deset minut, než nás zavolali. Ještě jsem se podíval na buzolu, kde je sever, chytl mapu a vystartoval. Už před startem bylo jasné, že to bude azimutový běh a po shlédnutí mapy bylo jasné i pořadí. Před půlkou trati jsem uhnul na tři kontroly z azimutu, poté jsem ještě na poslední kontrole ztratil asi tři čtvrtě minutky zase kvůli azimutu. Celkově na technických chybách asi 5-6 minut. V půlce trati jsem už začínal cítit, jak mi z měkkého silového terénu začínají odcházet nohy, ale věděl jsem, že ještě vydrží. Nebo spíš musí. Konečně jsem byl po dlouhém doběhu z poslední kontroly v cíli.
Nebyl do skvělý závod, ale líp jsem si to ani představit nedokázal. V podstatě jsem od závodu nic neočekával, takže deváté místo je dobré. Bohužel se pořadatelé nevyvarovali chyby. Do startu ze začátku volali o 30" později a poté závodníky ani nechtěli zdržovat na startovní čáře a hned startovali. Já už startoval s 2´ zpožděním. Ve výsledku nikdo nevěděl, s jakou prodlevou startoval, ale po závodě se i přesto jury rozhodla upravit všem časy, ať už si byli jistí tím, že ten ztratil na startu 2´a onen 1´ nebo ne (to, že vůbec nevěděli je nejpravděpodobnější). Krok, který mohl závodníky poškodit a myslím si, že několik závodníků i poškodil. V M21 vyhlásili na 3. místě dva závodníky ne proto, že měli při závodě stejný čas, ale proto, aby jednoho nebo druhého nepoškodili, když odečítali časy. Jak působivé.
Chtěl jsem medaili. Ani nevím, jak jsem mohl tak dobře spát před sprintem. Letos mně to moc nešlo, ale tady jsem chtěl všechno změnit nebo se o to alespoň maximálně pokusit. Startovní čas v první třetině není nikdy ideální, ale co si budeme nalhávat, pokud nejdete v 0, je to jedno. Stejně je lepší jít za sebe, než za někým. Ale to je moje tajemství, ostatní to moc neuznávají. Odchod pořadateli byl naplánován v nějakou dobu na nějakém místě. Když jsme se s celým týmem přesouvali na sraz, viděli jsme, jak se všichni ubírali směrem, o kterém jsme předtím uvažovali, že by jím mohl být start. Byl tam a vypadalo to, že jsme dorazili mezi posledními. Pět minut před plánovaným odchodem od hotelu. Posléze někdo z našich zjistil, kde je pravděpodobně umístěná divácká, takže už mi ani nevadilo, že pořadatelé úmyslně porušují pravidla a vydávají mapu až v moment startu, kdy je většině mapa na nic. Zkrátka dívat se do ní po startu se nestíhá a zdržuje to.
Ještě, že jsem mapu znal na zpaměť. Nohy byly trochu unavenější po včerejšku, ale pořád zabíraly skvěle. Beru si přijímač a jdu na start. Jednu minutu nás posílá pořadatel na startovní čáru. Rozhodčí na startu do nás něco hustí o sekundách do startu a co při nich můžeme dělat. Neposlouchám ho, chytám do ruky mapu a startuju se signalizací hodin. Kde je umístěné Sko se dívám až na konci koridoru, dřív to nestíhám. Je tam, kde jsem si myslel. Cíl jsme viděli ze vstupu do hotelu. Startujeme do dvojky, takže se modlím, aby jednička nebyla náběhová. Čtyřka jde nejvíc doleva, logicky na ní začínám. Pětka není skoro slyšet. Buď je 5 kilometrů daleko nebo obsluha neví, na co je osmimetrový teleskop pro anténu. Beru čtyřku, pětku už pro jistotu neslyším vůbec, takže bude někde směrem zpět. Cestou zpět už ji slyším, trochu se zasekávám na jedničce a z trojky mířím na Sko. Tři kontroly z druhého okruhu jdou do lesa, čtyřka jde směrem k cíli přes baráky, pětka na opačnou stranu od všech kontrol směrem do zástavby. Nevím, jestli jde špatně kvůli infrastruktuře nebo stavitel chtěl, aby na něj všichni nadávali. Nevěřím tomu a jdu do lesa. Na Sku zjišťuju, že mě přestalo fungovat dálkové ražení a musím razit přímo do díry v Si jednotce.
Je to ztráta, protože jsem s tím nepočítal a čip mám umístěný blbě na zápěstí, takže si musím při ražení pomáhat druhou rukou. Ztrácím na Sku 10". Pětka mě po minutě v lese znovu otáčí a ztrácím na ní, protože jsem na ni hned neběžel. Další kontroly mám změřené. Čip stále na dálku nefunguje a už ani nepočítám s tím, že opět začne. Ztrácím ještě 30" na poslední kontrole, která mě stočila víc doleva. Doběh rvu přes bordel, až mi do obličeje lítají větve. Razím finish. Všechny krabičky mně zapípaly, takže se nebojím, že bych neměl oražené kontroly. Při vyčítání zjišťuju, že mně nefunguje čip a nejde vyčíst. Čip si pořadatel nechává nejen můj, ale i čip ostatních závodníků, kteří mají stejný problém. Do konce závodu nefigurujeme ve výsledkách. Závodníci postupně dobíhají. Dobíhá Tom Hikl, který se ujímá vedení. Ukrajinec Sthanko za mnou přichází a ptá se mě, jaký mám čas. Chápe, že jsem před ním. Dobíhá Kuba Oma a vede o minutu. Druhý je Tom. Třetí dobíhá další Ukrajinec Ivanko. Odsouvá Sthanka na čtvrté místo. I Ivanko za mnou jde a ptá se mě na čas. Usuzuji, že mně asi nerozuměl, když ke mně přichází po chvíli znovu se stejným dotazem a posléze se na to samé ptá o pár minut později ještě pro sichr šéftrenéra. Asi tomu nemůže uvěřit. Pokud se podaří vyčíst můj čip, máme českou bednu v mužích. Po několika hodinách se dozvídáme, že čip nelze vyčíst. Airové ražení v prvním kole způsobilo, že se nezapsaly průběhy do krabiček. Z těch se vyčetl jen můj druhý okruh. První okruh mně posléze uznává jury. Přichází nepochopitelný protest od Ukrajiny. Jury chce všem vyhovět, tak protest uznává a kompletně překopává výsledky, aby všechno zapadlo. Tomovi mění čas na můj, abychom byli oba druzí a porušují pravidla o umístění. I přes umístění dvou závodníků na druhém místě dává pokyn pro vyhlášení Ukrajince, jako třetího v pořadí. Česká bedna je prolomena. Stačilo jen párkrát porušit pravidla a to ze strany hlavních rozhodčích. Teoreticky bychom nemuseli ty roky trénovat a obětovat tomu tolik času, když si můžeme všichni v klidu sednout na startu a počkat, až rozhodčí vyrobí výsledky. Kvůli tomu, aby se po závodě dělaly výsledky tak, jak to komu vyhovuje, jsem se v lese opravdu nesnažil. Ono jde o víc, než jen se v klidu proběhnout.
Další část mistrovství jsem měl podle prvotního plánu strávit trochu jinak. Klasiky má běžet místo mě, Ondra Šimáček. Po sprintu jsem odjel fandit na první den klasik. S dalšími jsme udělali v cíli český koutek a podporovali dobíhající závodníky. Jako první ze všech dobíhá Miška a nezdá se, že by její čas mohl vůbec někdo překonat. K našemu údivu dále dobíhají spíše dvoumetristi a lidi s osmdesátkou nikde. Dobíhá Ondra, který ztratil na pořadí a bude rád za první desítku. Dobíhá Tom Hikl, který se umísťuje před Ondrou a taky evidentně neměl svůj den. Posléze se při rozborech dovídám, že si při seběhu z cesty do terénu na kontrolu zvrtává kotník. Dostávám pokyn, abych se začal připravovat na poslední dvoumetrový závod. Tom ho běžet nemůže. Nakonec dobíhá alespoň třetí Kuba Oma a z týmů mají kluci vydřené stříbro. Já se jdu chystat.
O dni volna jsem se doladil a šel na dvoumetr s tím, že se buď povede, nebo ne. Klasiku jsem neběžel měsíc a v hlavě jsem měl jen foxoring a sprint. Už jsem ani neuměl brát azimuty, což se při závodě ukázalo, jako problém. Azimut jsem sice vzal, ale posléze jsem ze začátku zapomínal, kolik vlastně byl, protože jsem nebyl zvyklý si něco takového pamatovat. Po startu jsem netrefil ideální cestu, ale alespoň jsem to bral přes kopečky, odkud jsem chtěl pořádně měřit. Nic ale nebylo jasné, kromě dvojky, která byla náběhová. I tak jsem na ní nechal 3´, protože mně ukázala trochu jinam nebo spíš jsem si říkal, že bude pravděpodobněji v lese, než v zarostlé louce. Čtyřka mně pořád řvala a směrově taky nešla zle, takže jsem ji chtěl brát jako první. Při postupu ale začala práskat jednička, která jsem si myslel, že bude dál. Kvůli tomu, že jsem neběžel na tréninkovém kempu před ME dvoumetr, jsem vůbec nedokázal odhadnout vzdálenost a jedničku jsem přeběhl. Ztráta dalších 5 minut. Potom už bylo jasné že vezmu pětku, která byla nejdál od cíle. Potom jsem se rozhodoval, jestli už vzít čtyřku nebo si ji mám nechat na konec.
Vzhledem k mému odhadu, že když to rychle naperu na čtyřku, pravděpodobně ji stihnu dohledat (což se o trojce říct nedalo), jsem na ní šel. Skutečně jsem ji dohledal, ale sil už moc nezbývalo a já měl necelé čtyři minuty do začátku relace trojky. Snažil jsem se být v prostoru na začátku relace, ale když relace začala, nebyla úplně silná. Valil jsem to dál, bohužel těsně před zvlněným terénem mně stočila doprava a relace skončila. Škoda. Kdybych to stihl vyběhnout na kopeček, jsem přesvědčený, že by mi hodila správně doleva. Stačilo o 30" navíc. Takhle jsem ji dohledal o 5´ později a do cíle už jsem byl vyždímanej jak fyzicky, tak psychicky. Závod se mi nepovedl a se ztrátou patnácti minut jsem za deváté místo ještě rád. Bohužel rozhodly detaily a já jsem na lepší výsledek neměl. Přitom, kdybych alespoň ještě jednu kontrolu šel o 5 minut lépe, byl bych pátý, což už by byl slušný výsledek.
Na ME jsem běžel foxoring, který na mě zbyl, sprint, o kterém jsem věděl, že můžu zvládnout a dvoumetr, který jsem nečekal že poběžím a nepřipravoval jsem se na něj. Když to tak vezmu, výsledky v první desítce jsou dobré a druhé místo ze sprintu je splnění cíle pro toto mistrovství. Získal jsem první medaili v mužích na tomto formátu akce a individuální medaile se vždycky počítá. Vzhledem k tomu, že jsem málem ani nikam nejel, je to dobrý výsledek. Před závody se diskutovalo o tom, aby všechno klaplo podle plánu, jak technicky, tak časově. Při závěrečných děkovačkách na vyhlášení jsem nechápal standing ovation při děkování jury za jejich odvedenou práci. Nebyl jsem na horším mistrovství, kde by se podobně porušovala pravidla a nezvládalo měření časů závodníkům. Pokud se minulé roky záporně kritizovala organizace pořadatelů, pak po letošku musí být na sjezdu členů ARDF R1 working group pěkně dusno, protože právě oni letošní ME nezvládli. Falšování časů závodníků, aplikování změn bez konzultace s teamleadery, dosazování na malou bednu závodníky bez smysluplného důvodu, jen proto, aby se to nějak vyřešilo a byli všichni šťastní. To je něco, co jsem si myslel, že může jednou přijít, ale nečekal jsem, že to bude takhle brzo. Náš sport upadá. Je to vidět na závodní konkurenci, schopnostech pořadatelů a teď už i u přístupu mezinárodních rozhodčích. Pokud se někdo podívá na výsledky a uvidí u elitní kategorie první místo, dvě druhá místa a jedno třetí, už jen proto si bude myslet, že to, co děláme asi nemyslíme vážně. Třetí místo vůbec nemá být a další v pořadí má být až čtvrtý. Je to logický postup, který chápe i nesportující člověk. Pokud si někdo z pořadatelů nebo rozhodčích myslí, že je to i přesto správně, tak je mi to líto, ale já si to nemyslím. A se mnou další lidé, kteří ROB věnovali svůj čas, peníze a energii. Někteří víc, aby se prosadili mezi nejlepšími na světové úrovni, někteří méně, aby dělali, co je baví. Sport nemůže existovat bez pravidel, takže to znamená, že ROB už není sportem? Já pevně doufám, že bude.

ARDF2017-czech team ARDF2017-GBM team
ARDF news
aktualizováno 10.9. 21:50 CEST
9.9. sobota
Poslední závod byl náročný a na obou pásmech rozhodovaly maličkosti. Klíčový pro vítězství byl opět rychlý běh. Tentokrát všechno proběhlo hladce bez pořadatelských chyb. Ruský tým již nedokázal stáhnout medailový náskok Česka a vyhráli jsme medailový souhrn. Třetí skončila Ukrajina.
8.9. pátek
Volný den. Každý si dělal co chtěl, někdo šel do města, někdo do Aquaparku, někdo byl klusat, jiní zase jen odpočívali.
7.9. čtvrtek
výsledky by měly platit. Bohužel se při osmdesátce před polovinou trati zranil Tomáš Hikl. Závod dokončil, nastoupit na dvoumetru už ale nemůže. Místo něj poběžím já.
6.9. středa
Sprintový den. Sprint je náš hlásal již den předem Andrej, který měl na konec pravdu. Nebo spíš byl by náš, kdyby si Jury opět nedělala co chtěla. Ten den se porušilo hodně praviděl, ať už těch morálních nebo oficiálních. Třeba mapa na sprintu se podle pravidel má dostávat před startem (V moment startu a po startu je k ničemu, protože člověk nezvládá mapovat). Jiné pravidlo zase říká, že má pořadatel právo po schválení Jury mít vlstní systém. Litevský systém nebyl Jury shválen, ale to nebránilo tomu, aby se mapy vydávaly v moment startu. První problém. Jak to ve skutečnosti vypadalo? Přišli jsme na startovní čáru minutu předem. V tom do nás začal hustit týpek na startu (startovní rozhodčí) nějaký blbosti o mapě a časech v sekundách. Říkal jsem si jen, proč nám to říká, když už ten čas co řekl uplynul a nic se nestalo? Po závodě jsem se dozvěděl, že každý jeho kecy pojal jinak, ale relativně vzato jsme mohli 10" před startem otočit mapu a mohli jsme ji studovat a 5" zapnout rádio. Opravdu nemám kapacitu na to, poslouchat nějaký výmysly 40" před svým startem na ME o tom, že zase něco změnili a nikomu nic neřekli, když se v tu dobu už plně soustředím na závod a všechno ostatní mě nezajímá.
Běžíme, náhle zjišťuju, že se startuje do dvojky a né do jedničky. Pětka není skoro slyšet. V průběhu pomalého kola vypadne čtyřka a k pětce jsem se pravděpodobně přiblížil na tolik, že už ji slyším. Důležité je teď podotknout, že jsme měli půjčené čipy (bohužel dobrovolně půjčené) od pořadatelů, kteří je měli půjčené od Bělorusů i s krabičkami. Čipy umožňovali ražení i 1m od krabičky. Problém u tohoto ražení byl, že se kontrola zapsala jen do čipu, nebyla zapsaná v krabičce. Když jsme přiběhl na Sko, na dálku mně čip nechtěl orazit. Ztratil jsem 10 sekund, než jsem orazil klasicky do díry v krabičce (ještěže alespoň tak to šlo). Rychlý okruh jsem razil stejně tak, po oražení cíle (který mně naštěstí taky pípl) jsem incident nahlásil u vyčítání. Tam byl problém s vyčtením čipu. Nějak jim to nešlo. Po dohadech jsem jim tam čip nechal, ať si s tím dělají co chtějí. Přibíhali ostatní závodníci se stejným problémem. Mezi nimi byla i Blanka Adámková, která bojovala o bednu. Celkem by se jich mohlo napočítat na prstech dvou rukou. Trochu velká náhoda, poruchovosti. Stále si myslím, že na tom mají vinu pořadatelé.
Něco se při závodě pokazilo a stalo se to hodně lidem. Musímzmínit ještě jednoho hrdinu v M70. Vzpomínáte, jak jsem psal o tom, že při dálkovém ražení se nezapisuje průběh do krabičky? Takže my, kterým se to na Sku stalo (všichni, komu se to stalo) jsme neměli pomalý okruh označený v krabičkách v lese. Čipy nešly vůbec vyčíst. Takže byly možnosti uznat technickou chybu a doufat, že jsme orazili opravdu všechny kontroly nebo nás diskvalifikovat. Po vyčtení cílové krabičky jsme dostali s Blankou výsledné časy. Kamarád z Kazachstánu v M70 prý neměl ani v cílové krabičce žádný záznam. Jak mohl teda vyhrát? Kde vzali jeho čas? Blance uznali všechny pomalé kontroly a skončila druhá. Ostatní závodníci se stejným problémem mimo stupně vítězů mají smůlu a kontroly jim uznány nejsou. Jsou poslední. Kategorie M21 má opět něco spešl. Doposud je první Oma, druhý Hikl a třetí Ukrajinec Ivanko. Načež se vyčetly cílové krabičky, uznaly se kontroly a já se objevil na 2. místě s časem 16:56. Nějakých 17 sekund před Hiklem. To by nebyla Jury, aby se do toho nevložila. Na konec změnili výsledky takto: 1. Oma, 2. Hikl a Šrom, 3.(4.?) Ivanko. Ještě měli problém s tím, že já a Tom máme rozdílné časy. Jednoduše teda zěmnili Tomův čas na stejný, jako mám já a bylo to. To vše pravděpodobně jen kvůli tomu, že já dlouho kvůli technickým problémům nefiguroval ve výsledkovce, pak jsem se tam najednou objevil na 2. místě a asi aby to pro Ivanka nebyl moc velký šok, přiřkli mu také medaili.
Podotýkám, že jsem se s borci na 4. a 5. místě v cíli bavil, protože nevědli, jaký mám čas, když jsem nebyl ve výsledkách. Všechno všichni věděli celou dobu, (kdo má jaký čas, že mám problém s vyčtením čipu) a nebyl důvod tvářit se překvapeně, že jsem skončil druhý. Proto jakákoli manipulace s výsledky od Jury závodu nebyla oprávněná, opodstatněná, spravedlivá. Pokud takto nastavili řešení problému v hlavní mužské kategorii, proč se takhle neřídili i u kategorií W35 a M70? Proč, když nám na nejdůležitějších pozicích na stupních věřili, že máme vše na pomalém okruhu a ostatním na horších pozicích kontroly neuznali? Jury tohle opravdu nezvládla a myslím si, že někdo prostě nechtěl, abychom měli Českou bednu v mužích. Mermomoci tam někoho museli dostat, aby nám to zkazili. Chcete znát poslední perličku, která je třešničkou na dortu? Podle všechn pravidel která kdo zná, které zná i oficiální výsledková listina, pokud je jedno první místo a dvě druhá místa, třetí místo nenáleží nikomu a další závodník, který se úmístil za touto trojicí je až na 4. místě (stejně tak jako je to ve výsledkách). Na vyhlášení vyhlásili 1. Omu, 2. mě a Toma a třetí Ivanko. Přesně takhle jsme tam na stupních stáli a věděli, že je to proti všem pravidlům od manipulace s časy až po to, že 3. místo mělo zůstat volné. Zkrátka jsme nejlepší ve sprintu a to, že si Jury myslí něco jinýho a chce nám to zkazit (neje ona, kdo ví, kolik v tom lítá peněz) na tom nic nemění. Díky kluci.
5.9. úterý
Máme za sebou foxoring. Vysílače jely, ale to bylo tak všechno. Startéři nezvládli boj s časem a startovní hodiny byly posunuté, resp. nezvládly odstartovat první grupu v 00, start neposunuli a tak si všichni mohli na lístečku v cíli přečíst horší čas, než měli skutečně na svých hodinkách. Problém byl v tom, že ne všichni měli zpožděný start stejně, ze začátku to bylo 30"-1´, později cca od startu 14´ se startovalo s 2´ zpožděním. V cíli pak došlo k několika reklamacím přičemž pořadatelé nevěděli, kdy přesně a jak se starty posouvaly. Tudíž ve výsledku někomu ubrali z času na lístečku minutu, někomu dvě. Tím pádem např. Dáša Skřivanová prohrála bronz, protože se jí čas zkrátil méně, než soupeřce na čtvrtém místě. Té to stačilo, aby vystřídala Dášu na 3. místě. Podle pravidel máme právo na podání protestu po zveřejnění oficiálních výsledků. Že se výsledky zveřejnili jsme netušili, protože máme jiný věci na práci, než stát u tabule a čekat, až si pořadatelé hejbnou prdelí. Na internetu výsledky nebyly. Kuriózní situace se stala v M21. Po odečtu časů všem závodníkům (nevím jak přišli na to, kolik komu ubrat) nejspíš došlo k záměně třetího a čtvrtého místa nebo si Jury nebyli jistí, kolik komu ubrat a kdo by měl být vlastně třetí a kdo čtvrtý. Vyřešili to tak, že byly vyhlášeny dvě třetí místa, s tím, že tomu, kdo měl být čtvrtý se sjednotil čas se třetím závodníkem, aby jim nedejbože nehaprovaly výsledky a nemohl jim do toho někdo kecat. Sranda, ne?
3. Kinc (M19), 2. Omová (W21). 2. Hažmuková, 3. Adámková (obě W35), 2. Voráčková, 3. Omová (obě W60).
4.9. pondělí
Informace k dnešnímu dni. Dnes by měl také vyjít Bulletin 4. Ve tři odpoledne je trénink, v 19:30 zahájení. Pravděpodobně ho budu streamovat na facebooku. Dopoledne odpočíváme. Informace teď moc asi dávat dva dny nebudu, protože se soustředím na závody. Stream vyhlášení čekejte v 19:00 CEST (SELČ).
3.9. neděle
Pořadatelé již dávají informace i na oficiální stránky soutěže. Pro plné načtení musíte zmáčknout F5. Dnes nám trochu sprchlo, takže jsme po dvoumetru měli všechno oblečení mokré. Většinou se všichni shodli, že to tady i přes vlhko celkem měří, takže se neočekává na dvoumetru moc chyb. Ale záleží, na jaké mapě se poběží a jestli stavitel kontroly zašije někam do údolíček. To by mohlo všechno změnit. Odpoledne bylo volno. Na rozdíl od včerejška dneska pršelo, takže Andrej nepostavil ani jednokolový sprint pro ty, kteří ještě od nás chtějí prozkoušet techniku. Zítra je příjezdový den. (Výsledky tréninkového dvoumetru).
2.9. sobota
Dnes byl trénink klasiky 3,5 MHz (mapa).Mapa trochu horší, porosty spíš neseděli, něž seděli a severojižní čáry byly trochu neseverojižně. Ale jinak dobrý. Obsluhy už pomalu ví, co mají dělat. Ráno přijela další část výpravy z Česka. Poslední auto přijede v pondělí večer. Počasí je zatím dobré, neprší, ani není moc zima. Ideální podmínky pro běh. (Výsledky tréninkové osmdesátky).
1.9. pátek
Dopoledne byl foxoring, lehce kratší na 25 minutek, odpoledne byl sprint, nejkratší, jaký jsem kdy běžel. Pravidla o 100 metrové vzdálenosti moc dodržena nebyla, ale šlo si hlavně vyzkoušet rychlý běh v tomto terénu. Sprint se poběží o 200 metrů jinde od toho tréninkového, takže jako příprava na terén trénink postačil. Pořadatelé se učí stavět a pomalu už jim to začíná jít, i když ještě nedostatky se najdou (nezabezpečená protiváha, tři paprsky jsou tam od toho, aby šli do třech směrů a ne jen do dvou...). Škoda, že mají stávající obsluhy odjet a na ME mají přijet jiní, aby všechno to učení mohlo začít od znova. Pro náš bohužel rovnou naostro.
Mapy: foxoring, sprint. Výsledky: foxoring, sprint
31.8. čtvrtek
Dojeli jsme v pořádku v poledne jako vůbec první do centra soutěže. Chvíli jsme počkali na pořadatele, ubytovali se, najedli a šli spát, protože jsme jeli přes celou noc a v autě se člověk moc nevyspí. Po večeři jsme šli do bazénu, který máme po celý čas ubytování k dispozici. Už se pomalu sjíždějí výpravy ze Slovenska, Litvy, Maďarska, Běloruska, Anglie atd. Zítra je v plánu tréninkový foxoring a odpoledne tréninkový sprint.
Závěrečná příprava, nadcházející ME v Litvě
vloženo 30.8. 11:15
Po posledních nominačkách jsme v osmi reprezentantech odjeli na mistrovství Litvy, abychom si osahali naposledy před ME terén. Více v mém článku na ardf. Poté jsem měl ani ne týden na to, dokončit fyzickou přípravu a odjel jsem na reprezentační soustředění do Řásné a posléze hned z Řásné do Milov, kde jsme měli oddílové soustředění. Celkem 15 dní technické přípravy. Naposledy jsem měl tak rozsáhlou přípravu v roce 2013. Bohužel jsem kvůli blížícímu se ME musel na oddílovém soustředění vynechávat ke konci tréninky a soustředil jsem se jen na klíčové prvky. Naběháno přes 150 kilometrů, což není velké číslo, ale vzhledem k mistrovství, před kterým bych měl spíš odpočívat, než nabýhat kilometry je to ok. Na ME odjíždíme jako první skupina 30.8., tréninkový kemp je 1.9.-3.9. Mistrovství začíná prvním závodem ve foxoringu v úterý 5.9.
Centrum závodů je v resortu Druskininkai. Poběží se pořadí závodů: foxoring, sprint, klasika, den volna, klasika. Mistrovství končí odjezdovým dnem 10.9. Očekávaná účast je zhruba 300 sportovců z 21 zemí (účast podrobně) . Více v bulletinu 3. Vytvořil jsem album fotek z ME, do kterého také můžete přidávat své fotky. Můžete se těšit na článek z téměř každého dne tady na stránkách. Zkuste také sledovat twitter nebo facebook pořadatelů, třeba tam bude něco zajímavého. Pokud bude na vyhlášení internetové připojení, pokusím se streamovat, vše se včas dozvíte.
My jedeme.
Nominace elitních kategorií na ME v Litvě
vloženo 31.7. 12:10
Máme za sebou poslední nominační soustředění u Bzence na jižní Moravě. Horko bylo jen na poslední závod na osmdesátce, takže nás naštěstí typické letní počasí moc nezastihlo. Běžely se 4 klasiky na dvoumetru a osmdesátce. Terény byly dvojího typu: rovina s množstvím cest, ale mimo cesty byl těžký podklad a kopcovitý s obíhačkami po hřebenu.
V juniorkách byla situace jasná a na ME pojedou Bouchalová, Hronová, Chmelařová. První tři junioři nedopustili žádné překvapení a složení zůstává stejné na prvních třech místech: Kinc, Šrom D., David. V ženách už se ostřilo více a k nominaci mají neblíže Šístková a Omová. Jako třetí nejpravděpodobněji pojede Horová. V mužích se mohlo vše změnit i v posledním závodě. Pouze o 14 sekund jsem ztratil téměř jistou šanci se na ME dostat, protože právě tolik jsem v posledním závodě ztratil na Fučíkovo první místo, které jsem potřeboval kvůli dvěma bodům do NŽ. Fučík s Omou jasně ovládli NŽ, třetí je Šimáček O., který ale kvůli studentským povinnostem pravděpodobně pojede jen na 2 závody-klasiky. Místo je tak i pro čtvrtého v pořadí, Hikla. Může ale nastat ještě jedno překvapení, ale na to si ještě budeme muset počkat až po zveřejnění oficiální nominace zhruba za týden. Nominace seniorů a juniorů, konečná nominace veteránů, seniorů a juniorů.
5 dnů ROB na Vysočině
vloženo 19.7. 21:46
Trošku jsem se zamýšlel nad obsahem mých článků poslední, poněkud delší doby. Asi si říkáte, to až teď? Ano, až teď a to díky pětidenkám. Přijeli jsme na místo, trošku hekticky jsem si načáral frekvence a přemýšlel o tom, co všechno mám ještě udělat, abych se nemusel vracet zpátky do centra, protože jsme bydleli úplně v jiné obci, než většina závodníků, daleko od centra dění. Bohužel i samotný náš oddíl byl komplet rozházený po penzionech, hotelech, ubytovnách a já nevím kde všude ještě. Nejvíc to přišlo líto asi Aleši Hamákovi, který přes boreliózu nemohl vůbec závodit a teď mu dal na zadek i společenský lifestyle. I když jsme s Tomem Hiklem plánovali běžet v mužích štafetu a naše očekávání nebyla malá, na konec jsme se pro Alešovu nemoc, Tomovu snahu mít alespoň den volna mezi nominačkami, která mě posléze také kvůli jistým zdravotním potížím o kterých se ve slušné společnosti nemluví (samozřejmě svalovým potížím) také začala zmáhat, jsme štafetu vůbec neběželi.
Na osmdesátce jsem si všiml, že ještě nevysílalo Sko a bedny na přijímače, které jsme mohli odevzdat již večer předem, také nikde nebyly. Tak jsem došel k pultíku, který rozděloval místnost a zeptal se tak do éteru, kdy pojede Sko a jestli nám dají bedny na přijímače, abych se mohl zařídit a s klidem v duši odjet na ubytování. Okamžitě se otočil Adam Lehár, který hned začal shánět bedny a domlouvat nahození kontroly. Již tehdy jsem měl podezření, že kdyby se na to zeptal někdo jiný, z 95% by mu řekli, že to bude jistě brzy, ale ne hned :D. Vše dovršila Dáša Skřivanová, která se mě při loučení zeptala, jestli se mi závody líbily. Hned mně došlo, že to chce vědět proto, aby se mohla psychicky připravit na čtení mého článku :). Proto jsem se rozhodl napsat jediné. Nečtěte texty, raději se přijeďte podívat samy a hlavně si samy zazávodit. Stejně byste mi nevěřili, kdybych vám to tady všechno napsal :D :D. Jen jednu věc mám na srdci, o které se musím zmínit. Jediné, co závodům chybělo, byla zmrzlina zdarma, což je v dnešní době opravdu velký nedostatek. A nebo je to pro mě další podnět k zamyšlení, abych ji omezil. Ale když o tom tak přemýšlím tak asi ne, vždyť jsem si jich na pětidenkách koupil jen šest. Výsledky.
Zájemci o nominaci na ME měli 4 závody nominační, což jak asi uznáte je docela masakr, ještě že zrovna nebyla tropická horka, to bychom se upotili k smrti. Ve veteránech je to v celku zřejmé, kdo pojede, konečná nominace však ještě není zveřejněna. V dospělé reprezentaci je boj už jen v mužské a ženské kategorii, ale nechtěl bych se zbytečně unáhlovat. Veteránský žebříček. Opět jsem závody odběhal průměrně, až na dvoumetr. V podstatě jsem ale i ten zaběhl průměrně a několika minutama ztratil na ideální čas. Měl jsem štěstí, že ostatním to neměřilo vůbec. Není divu, pár posledních dnů docela pršelo. Jestli si někdo myslí, že jsem po tomto vítězství hodnotil dvoumetr jako super, tak se mýlí. Jen to utvrzuje moji domněnku (a nejsem sám), že je dvoumetr nepředvídatelný a nepatří mezi exaktní disciplíny, které by si jinak našly ve světě sportu vždy své místo. Každopádně jsem se v nominačním žebříčku posunul na čtvrté místo a uvidíme na konci července, zda moje snaha v tréninku bude k něčemu při závodech a povede k nominaci na ME do Litvy. Nyní mám ale jště poslední tréninkový týden před sebou, tak dolaďuji :D. Reprezentační žebříček.
Reportáž z prvního mistrovství světa žáků a dorostenců v radiovém orientačním běhu
vloženo 18.7. 20:41
1st WYAC - z pohledu pořadatele
vloženo 7.7. 19:49
V červnu jsem se začal poptávat po tom, jestli je dost pořadatelů na WYAC na Slovensku. V kalendáři jsem totiž našel volné místo, které by bylo škoda prosedět doma a výlet na Slovensko tak přicházel v úvahu. Stačilo sehnat někoho dalšího do party a hlavně odvoz. Sehnal jsem dalších 5 lidí a doprava byla také zajištěna, protože už pár aut z Česka pořádat jelo. Na konec nás bylo poměrově podobně jako pořádajících Slováků. Příjezd byl naplánovaný na pátek v poledne. Hned po příjezdu byla práce se stavěním tréninku a kontrolou závodníků s daty narození. Odpoledne jsme ještě chystali slavnostní zahájení a pořadateli naplánovaný prolog ve formě foxoringových štafet na 4 kontroly. (záznam z live streamu). Úvod šampionátu naznačoval, že to pohodová dovolená při pořádání nebude.
Večer jsme šli spát před půlnocí a ráno vstávali po šesté. Já jsem ten den působil na startu. Všechno jsme měli nachystané již večer, takže první úkol nový den byl dostat se na místo. Původně měl stát v předstartovní aréně velký stan několik metrů dlouhý. Po příjezdu na místo a vytahání tyčí na stavbu přístřeší, které vážily několik desítek kilo jeden pytel, jsme uvážili, že to ve čtyřech lidech za hodinu opravdu nestihneme. Všechno jsme naházeli na stranu a postavili jen 2 pártystany a mezi ně natáhli jako střechu plachtu. Ta se po pár kapkách deště prověsila tak, že by se dala použít spíš jako deka, než střecha, jak byla nízko. Při uchycování rohů střechy jsme se všichni podívali směrem na cestu, po které přijížděl autobus se závodníky. Hodinu a půl jsme se drbali se stany a nic jiného jsme neměli postavené. Už tak orosené čelo se nám orosilo ještě víc a nastala panika. Narychlo se rozdělili úkoly a museli jsme zvýšit obrátky. Teamleadři se nás po několika minutách začali ptát, zda hodláme závodníky vyzvat k odevzdávce rádií. Konečně jsme rozdělali plachty, objevili startovky, zprovoznili reproduktor a mohlo se odevzdávat a poté startovat. Protože průměr je pro loosery, chtěli jsme udělat MS o lvl výš, než předchozí šampionáty. Na startu jsme rozdávali GPS rekordéry pro záznam trasy závodníků a vy si je můžete prohlédnout u výsledků. Bohužel je těžké odhadnout, kdo je zrovna ve formě a umístí se dobře. Největší problém byl ale u druhé klasiky zásah trenérů a to hlavně z Ruského týmu. Ti svým svěřencům rozmlouvali nošení GPS (závodníci je měli připevněné na ruce), takže je vůbec zázrak, že máme GPS tracking od dvojnásobného mistra světa z Ruska v M16. Jak má pak člověk dělat kvalitní informační servis? Už aby to nošení GPS bylo zavedeno i v pravidlech, jinak se nikam nedostaneme. Dalším bonusem byly kamery na všech kontrolách (bohužel je použitelný záznam jen z některých, ale s tím se počítá), takže některé kontroly nevypadaly úplně jako kontroly, ale spíš jako věšák na techniku. Při sprintu, kdy měla divácká dvě SI jednotky, závodníci razili tu krabičku, které se nejméně báli. Tedy tu, která neměla na sobě připevněnou kameru a anténu na mezičasy posílané z kontroly do cíle. Čímž se dostávám k další vymožeností a tím jsou mezičasy na kontrolách a online výsledky. Vše se již obešlo bez komplikací a večer jste mohli sledovat live stream z vyhlášení.
Další den po klasice na osmdesátce následoval sprint. Únava se ještě dala snést, takže jsme ještě byli celkem schopní. Bohužel se vyskytla komplikace v podobě zalomeného čipu v SI jednotce jedné Slovenské závodnice. Ta ztratila šanci bojovat o medaile. Bohužel zalomený kus čipu zůstal v SI jednotce a závodníkům, co razili kontrolu po Slovence se neorazila. Závada sice byla po pár minutách odstraněna, ale skutečnost oražení kontroly všemi závodníky, kteří na ní byli, musel až záznam z kamery umístěné na kontrole. V tomto případě musím vytknout zbrklost teamleaderů jednotlivých týmů, kteří se po závodě zbytečně unáhlili a schválili uznání této postižené kontroly všem závodníkům, i když na ní třeba závodník ve skutečnosti opravdu nebyl. Skutečnost, že máme záznam z kamery jim byla známa. Tento závod jsem proseděl s mobilem v ruce a kamerou na stojanu na divácké. Videa z průběhu divácké a další fotky najdete zde. Jinak vše proběhlo bez problému a záznam z live streamu z vyhlášení sledujte na fb.
Tak jsme na dvoumetr naspali necelých 7 hodin a vyrazili na poslední závod. Start i cíl byl na stejném místě, ale to neznamenalo lehčí postupy v lese. Závodní prostor nebyl úplně suchý a nejeden závodník ztratil naději na medaili v údolíčku, kudy tekla voda. Na startu jsme vše zvládli jako ostřílení organizátoři bez jediného zaváhání. Také nám ale pomohlo počasí, už nepršelo. Závodníci pobyli v lese o dvě hodiny déle, ale všichni se naštěstí vrátili ve zdraví do cíle. Trochu nám zlobila čtyřka, ale jen co se týče výkonu. Závodník v podstatě nic nepostřehnul. Všechno ostatní klaplo a doufám, že se MS líbilo nejen závodníkům. Večer mě na vyhlášení zradila wifi, která předchozí dny fungovala, takže jsem streamoval až po dvou vyhlášených kategorií. Celý záznam však můžete sledovat opět na fb.
Hrdinové prvního MS se stali z M16 Daniil Danchishen (RUS) se dvěma zlaty, z D14 Johana Klecová (CZE) také se dvěma zlaty a Tomáš Jurčík (SVK) z M14 jak jinak, než také se dvěma zlaty. Ondřej Stehlík dokázal zorganizovat první dětské MS v historii, na které snad naváží další úspěšné mistrovství. Doufejme, že další úspěšné bude už za rok v České republice. Tajné zdroje uvádí, že se podíváme do Doksů, kraje borovicového lesa, písku, vody a snesitelných kopců.
Team of organizers at WYAC 2017 in Slovakia
foto: Martin Kinc
1st World Youth ARDF Championships in Slovakia
vloženo 27.6. 22:47
Již od pátku 30.6. startuje první MS žáků a dorostenců v ROB s centrem v Turčianských Teplicích na Slovensku. První závod v sobotu bude osmdesátka, v neděli bude sprint a v pondělí vše zakončí dvoumetr. Bohužel se pořadatelům nepřihlásily mimoevropské týmy, tudíž přívlastek světový bude jen tak na oko. Zde je k dispozici česká nominace. Výpravu povede Juraj Turský a Andrej Gomzyk. Všechny 3 Bulletiny si můžete prohlédnout na stránkách mistrovství. Poběží se na dvou mapách. Klasiky na kopcovitém svahu, sprint v rovinatějším lese. Zde je ukázka mapy z přilehlé oblasti 4 km od centra soutěže. Očekávají se online výsledky s mezičasy z kontrol minimálně v prostoru cíle. K dispozici bude po závodech GPS tracking a pokud se všechno vydaří, tak i reportáž podobné té z Brněnských berglí. Těšit se ode mě můžete na zprávy přímo z dějiště, jelikož budu pomáhat s organizací. Počasí zatím nevypadá moc letně, ale alespoň nebude horko. Náladu nám může zkazit déšť, který má přijít v sobotu. Pořadatelé také zveřejnili seznam přihlášených závodníků. Podobně jako na loňském MS v Bulharsku i nyní můžete vkládat své fotky a videa z MS žáků a dorostenců na úložiště přístupné všem. Nezapomeňte, v sobotu začínáme!
Kysuca cup
vloženo 19.6. 22:40
Dvě odlišné soutěže jsme měli možnost v posledním měsíci vyzkoušet. Zatímco Klubovní patesátka v roli nezkušených pořadatelů zdála by se leckomu málo profesionální, o Kysuckém poháru v roli pořadatelů, kteří už předtím pořádali čtyřicet jedna ročníků se to ale říci nedá. Pokud jsem měl pochybnosti o pořádání MS žáků a dorostenců, které bude na Slovensku, tak se po Kysuckém poháru rozplynuly. Co se týče organizace, všechno proběhlo na výbornou. Pořádat MS budou sice i jiní lidé, ale základ tam je a můžeme se těšit na kvalitní závody, kde všechno bude odsýpat a diváci doma budou mít kompletní výsledkový servis. Všechno se tento víkend otestovalo a dá se říci, že vše také fungovalo (jestli něco nefungovalo, nebylo to vidět a tak to má být :D). Tratě byly postaveny v jednom prostoru, což nebylo na obtíž, ale osobně si myslím, že by se daly vymyslet ještě zajímavější tratě. Každopádně, zajímavou trať v rovinatém čistém lese s množstvím cest je velmi obtížné postavit. Delegát asi bude mít výhrady k dodržování směrných časů v mužích na dvoumetru (a možná i na osmdesátce). Stavitel asi nepočítal s tím, že se muži dostanou na tempo 4:30 min/km. Takže jsme si v lese moc nepobyli. To samé nemohly říci ženy, které braly na osmdesátce to samé jako muži a jen vítězka se dostala těsně pod hodinu. Fučíka vystřídal na prvním místě Šimíček O., na mě zbyla stříbrná pozice. Ženy vyhrála Lehárová. Výsledky.
Na těchto rovinatých závodech se ukazuje opravdový rozdíl mezi fyzickou vybaveností mužů a žen. Zatímco kopcovité tratě jsou náročnější na techniku, na rovinách jako byla zde na závodech, či jaká bude v Litvě se člověk bez rychlosti neobejde. Stavitelé tak před sebou mají další výzvu, jak postavit trať na rovině, aby odpovídala kvalitám jednotlivých kategorií na ME?
foto: Pavel Hora
I. nominační soustředění
aktualizováno 7.6. 23:25
První čtyři nominační závody z deseti máme za sebou. Terénu u Hradce většina z nás dobře zná z několika závodů či soustředění z předchozích let. Je to terén s malým převýšením (i když já osobně na foxoringu naběhal 120m do výšky) a částečně rychlým lesem. Ve skutečnosti jsme se ale drželi na cestách co to šlo, protože jich bylo v lese dostatek a takováto spojnice zajišťovala nejrychlejší přiblížení ke kontrole. Juniorky jsou letos opět v malém počtu. Anička Sobotková již pravděpodobně ztratila možnost nominovat se, kvůli zánětu achilovky. Ostatní tři holky také nemají vyhráno, v konečném důsledku mohou jet pouze dvě. Nedostatek financí pravděpodobně přinutí šéftrenéra vzít do Litvy maximálně pouze tři lidi z kategorie. O první trojku tak bude ještě velký boj. Tím pádem by se stal žebříček sledovaných disciplín (sprint, foxoring) bezvýznamným ukazatelem, na který nebude brán zřetel.
I když Martin Kinc přijel na soustředění až po prvním závodě, díky dvěma škrtacím závodům má nyní velkou šanci se nominovat, stejně jako první dva ve vedení žebříčku - Šrom D., David. V ženách opět dominuje Omová s třemi vítězstvími. Za ní je Šístková, Lehárová, Horová, další závodnice už asi do bojů nezasáhnou. Bžatková s Matouškovou poté, co přešli do žen z juniorek, musí dohánět několikaletý náskok, který před nimi mají ostatní soupeřky. V mužích se dvěma vítězstvími vede Fučík. Po bodové mezeře následuje Oma, Šimáček, Hikl. Voráček, Lněnička a Hamák ztrácení podobně, jako poslední ženy. Výsledky, Průběžný nominační žebříček.
Mně se na nominačkách moc nedařilo, zatím mi patří 5. příčka a na prvního ztrácím už 10,5 bodů, což je ranec, který bude hodně obtížné sundat. Mám v plánu pár tréninkových závodů v Polsku a možná na Slovensku. Navíc budou ještě jedny závody NŽ na Slovensku, takže konec června bude hodně nabytý. Snad se mi podaří dostat zase techniku a rychlost na správnou úroveň a na 5 dnů ROB, kde máme další nominační závody budu moci předvést lepší výkony. Ke konci června se koná na Slovensku první MS pro žáky a dorostence, kde budu pomáhat pořádat, takže budu mít všechno z první ruky a můžete se tak těšit na reportáže přímo z dějiště. Online výsledky by měly být zajištěny.
O-sport cup, klubovní PaTesátka
vloženo 24.5. 21:24
Zase nezvládám psát, ale tentokrát jsem se k tomu dostal. Stavitelům dochází nápady jak postavit zajímavý závod s nejasnou volbou pořadí, ovšem je otázka, jestli to dělat podobně jako Karel Fučík na O-sport cupu. Na krátké trati nemuselo být jasné, jestli je kontrola před nebo za zakázaným prostorem, na dvoumetru bylo nejideálnější brát první kontrolu mezi startem a cílem, ovšem kdo by se hnal hned ze startu do cíle, že jo. Na klasice osmdesátkové zase rozhodovaly desítky metrů, zda kontrolu vzít jako první nebo ne, navíc když má člověk jen první záměr, a to ještě bez zbývajících 3 kontrol, to je panečku dilema. Krátkou trať vyhrál v M20 Oma, v D20 Omová. Vypadá to, že se Miška po 3 letech definitivně vrací do kádru reprezentace. V reprezentaci OB již figuruje jen jako koordinátorka žen. I když nutno podotknout, že při limitu na 3 km porážela hodně ze svých bývalých sokyň i letos. Karel mě stavbou trati nachytal na obou prvních závodech, až poslední klasiku jsem dobře odhadnul náběhovku a závod jsem vyhrál. Výsledky.
Že není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř nám dokázali pořadatelé Klubovní PaTesátky, pořadatel MČR noční a MČR KT 144 MHz. Abych to uvedl na pravou míru, tak s tím, s čím sem tam jel já, jsem si nemohl na nic stěžovat. Jelikož jsem začal trénovat až v březnu kvůli zranění (díky Bohu už jsem zdráv, kromě toho, že mě pořád bolí nohy :D ), potřebuju dohnat trénink a ten je nejlepší dohánět na velkých národních závodech. Ne, ze mě si příklad opravdu neberte, i když jsem na tyto závody opravdu jel z v podstatě plného tréninku a bez speciální přípravy. Ostatní, především dorostenci a veteráni tam jeli úplně z jiného důvodu, a sice se nominovat na MS a na ME. A to, že po příjezdu většiny závodníků už dávno nejel trénink (i když osmdesátka mohla jet bez problému dál a nebyl důvod trénink rušit dřív kvůli nočnímu dvoumetrovému závodu), že nevisely startovky a pokyny v předvečer závodu, že výsledky byly vyvěšeny až několik hodin po závodě, to už člověka mohlo pořádně naštvat. Nechápu, jaký je problém vyvěsit startovku večer před závodem, aby se závodník podíval, kdy startuje a mohl jít v klidu spát a spal tak dlouho, jak bude potřebovat? Vždyť mají být všichni závodníci přihlášení několik dní před závody a pořadatel tam má mít konkrétní seznam všech lidí ze všech kategorií. Jedno z pravidel ROB se týká možnosti podat protest, pokud závodník nesouhlasí s konečnými výsledky. Tato možnost je ovšem časově omezená. Když jsem šel spát a naposledy jsem se cca 22:15 díval po výsledcích z téhož dne, nikde nevisely. Ráno přijdu, výsledky visí, ale už nemám nárok podat protest, protože časový limit už zkrátka uplynul. To má člověk vstát a jít ve čtyři ráno zkontrolovat výsledkovku jestli je dobře? Po posledním závodě už ani raději výsledky neviděl nikdo a rovnou se vyhlašovalo. Co se týče vyhlášení, vždycky je lepší dělat věci průběžně, ne všechno najednou a na poslední chvíli. Po posledním závodě jsou akorát všichni netrpělivý jet domů a když se někomu ty tři hodiny na vyhlášení čekat nechce, tak prostě odjede, i když má být na bedně. Potom se ale nemůže nikdo divit, že jsou stupně tak nějak plně neobsazené. Ale jak říkám, já si závody užil, já tam jel jen pořádně zatrénovat. Takže za mě dobrá akce :D . Výsledky.
V následujících týdnech nás čekají první nominační závody. Potom jsem se rozhodl pro v celku nabytý program. Kysucký pohár v rámci našeho národního žebříčku, další víkend Polské nároďáky na klasických tratích a poté se přesunu s dalšími z Česka pomoci pořádat ME žáků a dorostenců na Slovensku. Hned odtam se pojede na naše pětidenní závody, kde bude MČR ve foxoringu a na spritu, NŽ na klasikách - všechno počítané do nominace na ME. A to nepočítám zkouškové ve škole. Celkem nabytý červen.
Úvodní přebory, EYAC, ME, reprezentační krize
vloženo 7.4. 10:10
Tak nějak to tu zamrzlo. V souvislosti se zimním obdobím, kdy za prvé nebylo o čem psát a za druhé jsem k tomu neměl motivaci tu nebylo od konce ledna nic k vidění. No, je jaro, což znamená závody a spoustu novinek. U Brna jsme už měly dva krajské přebory. Pardubice ze začátku sezóny, co se týče pořádání přeborů, aktivní moc nejsou, a tak jejich elitní závodníci jezdí na ty naše závody. Po letech byla v zimě opravdu zima, ale naštěstí pro nás přišlo rychle "skoro" léto, takže teplota byla už hodně příjemná, akorát na krátký rukáv. První závody byly v Brně Ivanovicích (výsledky), druhé na již z loňska známém terénu nad přehradou (výsledky). Stejně aktivní v pořádání závodů z kraje sezóny je ještě Praha a Liberec. Praha má společně s Turnovem hodně mladých závodníků a jejich začátek závodní kariéry by se měl rozvinout právě letos.
Z MČR na noční a dlouhé trati se stalo pouze MČR na dlouhé trati. Stalo se tak kvůli tomu, že nás v noci nepustí do lesa, zřejmě kvůli divokým prasatům. Na dlouhou trať nás naštěstí už po dlouhém přesvědčování pustí.
Reprezentace měla na konci února soustředění u Prahy. Hlavním bodem byl test na běhátku. Minulý víkend skončilo jarní soustředění, kde především ze začátku byli hlavně juniorské kategorie. Na druhý víkend se přidala žákovská repre s dalšími reprezentanty, kteří dorazili. Co se týče žákovské a dorostenecké reprezentace, hledá se nový šéftrenér. Juraj už časově nezvládá skloubit osobní život s přípravou mladých sportovců, a tak nepřekoná třináctileté vedení této reprezentace jeho předchůdcem, Miroslavem Vlachem. Jurajova sezóna tak bude v této funkci poslední. Kdo ho na jeho místě nahradí zatím není ani náznakem patrné. Navíc vznikl problém s financováním asociace ROB ze strany MŠMT. Radiový orientační běh byl přesunut z hlediska financování do nižší skupiny sportů. Dotace se pohybují jen asi na 1/3 oproti původnímu roku (2016). Musím ale upozornit, že se jedná pouze o neověřené informace. Finanční omezení jsou ale ověřeným faktem. Je to jen potvrzení toho, že absence jedné splátky od ministerstva na konci loňského roku, nebyla vůbec náhodná. Asociace se dále snaží tento problém řešit, ale v dohledné době to vypadá, že si na menší příjem budeme muset zvyknout, nebo se mu přizpůsobit. Jaké mohou být důsledky? Méně reprezentačních soustředění, minimum zahraničních výjezdů, zkrácení klíčových soustředění sezóny, menší odměny pro šéftrenéry a další funkcionáře, omezení nákupu nové techniky, omezení počtu členů realizačního týmu na nom. závodech, nehrazení zdravotních a "kondičních" prohlídek, atd.
Vrcholy sezóny jsou WYAC a ME dospělých. Slováci se rozhodli, že uspořádají EYAC 2017 (ME dorostenců a žáků), pořádání jim bylo přiděleno, poté se rozhodli k přejmenování na WYAC (MS dorostenců a žáků) a dnes to opět vypadá, že to bude pouze EYAC. Číňani se nějak ještě nerozhoupali k tomu, jestli přijedou či nikoli a jiné mimoevropské státy o tom ani neuvažovaly. Pokud příjměme fakt, že Rumunsko, které plánuje vyslat 6 závodníků, je členem I. Regionu, který se bere v dospělých jako Evropa (+ Afrika, odkud snad nikdo nikdy na ME nepřijel, proto se to bere pouze jako mistrovství Evropy), nedá se hovořit o 1. MS žáků a dorostenců, když tam budou soutěžit pouze Evropané. Slovákům to tak nejspíš nevyjde.
Litevci pořádající mistrovství regionu I. (jak jsem psal, je to v podstatě ME) prý ještě nedávno nevykazovaly známky snahy tuto soutěž vůbec uspořádat. Po nátlaku a bombardování jejich emailových schránek od zástupců IARU R1 to ale vypadá, že ME naštěstí bude. Většina pořadatelů má vždycky naivní představy, že MS a ME jde zařídit jen týden dopředu.
Pro své soupeře mám špatnou zprávu. Na preventivní lékařské prohlídce mám našlapaných víc Wattů, než minulý rok i přes to, že jsem s objemovým tréninkem začal později. Je to pro mě dobrá zpráva, že sezóna ještě není ztracená, ale plánování tréninků bude o to náročnější a musím se vyvarovat chyb, abych byl konkurenceschopný. Ještě nejsem úplně ok, ale na klíčové závody sezóny se to snad zpraví. Pro začátek sezóny ještě raději vynechám dlouhou trať. 2. místo z loňska tak bude bez obhajování. Na výběrové již plánuji jet a stejně tak na O-sport cup. Tam se uvidí, jak na tom skutečně zdravotně jsem. Do mapových postupů jsem dal mapy z MS, na kterých jsem běžel, tak se můžete podívat na moje postupy.
Omlouvám se opět za dlouhou slohovku, ale nakupilo se toho poslední dobou docela hodně. Trénujte, brzo se uvidíme na závodech ;).
Zimní soustředění reprezentace
vloženo 29.1. 21:28
Letos je to se sněhem nejlepší za poslední roky. Ovšem s tím se nedalo před zimou počítat, takže jsme devět dní strávili opět na Vysočině stejně jako loni. Loni asi v půlce soustředění roztál sníh, takže jsme museli jezdit ve Vysočina aréně. I když by na horách bylo taky dobře, několik dní bylo perfektní počasí i ve Třech Studních, což vynahradilo obježděné trasy kolem místa ubytování. Na soustředění se vystřídalo kromě juniorských reprezentantů i hodně seniorských a tak jsme mohli jezdit libovolně ve skupinkách. Nechyběl celodenní výlet.
Zajímavé zjištění bylo při řešení objemové přípravy, kdy nejvíc kilometrů za leden naběhal Jirka Mareček, který si jakožto veterán samoplátce přijel pouze přes týden zajezdit na běžkách. Pravda ale je, že tři reprezentanti, co byli loni na MS, se soustředění neúčastnili. A já nejsem ještě zdravotně úplně v pořádku, abych si mohl dávat pořádně do těla. Pro zvýšení tréninkového úsilí by tak bylo zapotřebí asi vzít do reprezentace pár veteránů. Pravda ale je, že lidí, co dělají ROB je málo, a o místa v reprezentaci není zájem. Muselo by se totiž trénovat, což se drtivé většině (i z řad reprezentantů) za současného stavu, kdy se dokonce loni nevyplácely odměny za umístění v NŽ, i když to bylo v plánu, nevyplatí. Všichni se navíc bojí toho, že je to jen začátek, a že bychom už příště nemuseli vidět odměny i z výsledků na MS/ME. Hrozí tak, že budeme volit mezi dvouhodinovou zábavou nebo tréninkem každý den tu první variantu.
foto: Martin Kinc
Archiv novinek: 2016, ardf2015, 2015, 2014
Jakub Šrom © since 2014